Battlefield, 2.kapitola

5. května 2011 v 21:03 | Daria |  Battlefield
Strašně moc se OMLOUVÁM. Vím, že je to měsíc, co vyšel první díl. Já teď prostě neměla vůbec čas, ale slibuju, že další díl bude rychleji. Tenhle je taky kratší, ale jsou tu velké změny, tak to musíte pochopit. Doufám, že se vám bude líbit ;)


Logan neodpovídal, jenom tam tak stál, zahrabaný ve svých myšlenkách. Nina odložila nákupní tašky na kuchyňskou linku, ale zrak přesto nespouštěla z muže na podlaze. Přistoupila k němu a zohnula se nad jeho šíjí. Svraštila čelo, přičemž jí naskočily nepatrné vrásky. Hned nato jsem jí ve výrazu vyčetla neobvyklé emoce. Překvapení a paniku. Nina byla vždy a za každé situace naprosto klidná, její nekonečné zásoby optimismu nic neohrožovalo. Díky tomu vydržela žít ve společné domácnosti s Loganem, lenochem a povalečem. Pamatuji si, že si zachovala chladnou hlavu, i když našla v ucpaném odpadu ve dřezu použitý kondom. Jenomže teď jsem se nemohla její vyrovnanosti a věčné pohody dohledat. Jen se tam tak skláněla, se skleněnýma očima a rty sepnutými. Stále jsem nechápala, co se stalo, proto jsem nic neříkala a čekala, co se bude dít.

Nakonec se Nina zase napřímila. "Co budeme dělat?" zeptala se, její slova se roznesla pokojem a probrala nás. "Musíme se toho těla zbavit a zavolat Adamovi," pokračovala. "Musíme odsud, Logane, slyšíš mě?" už naléhala.
Logan vykročil rázným krokem, popadl toho chlapa za nohy a hruď a přehodil si ho přes ramena. Teď jsem vnímala, jak je má široké a vypracované, přestože se mi nezdálo, že by nějak zvlášť sportoval. Led pod jeho doteky opadával a praskal. Pak se otočil ke dveřím a i s tělem se k nim vydal. "Postarám se o to. Máš pravdu, zavolej Adamovi a řekni mu, ať nás čekají v Gregoře, hned se vrátím." Vyšel z bytu a pak už jsem jen slyšela jeho těžké kroky, jak se nesou po schodech dolů.

Chtěla jsem se zeptat, kam ho nese, ale byla jsem moc v šoku a cítila jsem se celkem divně, nevítaně, jako bych tam byla navíc. Nikdo mi nic neřekl, nikdo mě nevnímal. Nejraději bych si zalezla někam do kouta a jen přihlížela na to, co se děje kolem mě. Ne, ještě raději bych se sebrala a šla domů, ale bylo mi blbé jen tak odejít. Pohlédla jsem na Ninu. Ta si zrovna sepínala svoje dlouhé černé vlasy do drdolu. Taky bych si je nejraději stáhla, měla jsem potřebu mít volné ruce a být připravena na cokoliv a k tomu mi prameny v tváři moc nenapomáhaly. Byla jsem celá nesvá, nervózní.
"Co přesně se stalo, Lis?" prolomila Nina nakonec hrobové ticho mezi námi. "Jak ses do toho zapletla?" Její otázka mě donutila se zamyslet. Co se to stalo, co tu vlastně dělám? Přišla jsem za svým nejlepším kamarádem, protože se mi dějí divné věci. A tady na mě čekala další. Bylo to přepadení, nebo nějaké vyřizování účtů? Co to bylo za chlapy? A jak je vlastně Logan jen tak přepral? V hlavě jsem měla tolik otázek, ale ta největší zněla, kde se vzal ten led?
Nakonec jsem se zmohla k odpovědi. "Já… já nevím. Přišla jsem za Loganem a uviděla, jak na něj ten mrtvý míří pistolí. Pak se na mě zezadu vrhnul ještě jeden, který nakonec zdrhnul. Mezitím Logan zabil toho druhého a nějak se tam ocitnul ten divný led. A pak jsi dorazila ty." Těch pár vět jsem poskládala, jak nejlíp jsem v tu chvíli mohla.
"Do prdele. Lis, asi jsi zmatená. Poslouchej, sedni si tady a počkej," ukázala na pohovku a už mířila pro telefon. Rychle vyťukala pár čísel a dlouho čekala. Naštvaně to položila a znovu vyťukala to samé číslo, opět čekala dlouho, přičemž klepala nohou o podlahu. Pak jí to někdo vzal. Odebrala se do vedlejšího pokoje.

Zůstala jsem sama. Teď jsem měla možnost protřídit si myšlenky - nebo utéct. No dobrá, tento nápad jsem hned zapudila. Na skleněném konferenčním stolku vedle mě ležela miska s pistáciemi. Nechtělo se mi absolutně hýbat, ale stejně jsem neodolala a natáhla se pro pár. Když jsem se nad ním nahnula, můj pohled zaujalo něco zářícího. Šáhla jsem pod sklo a vytáhla malou krabičku potaženou narůžovělým saténem. Byli na ni vyryté černé a zlatavé ornamenty, připomínaly mi čínskou tématiku. Draci a točivé spirály ji zdobili do krásy, která mě uchvátila. Ale ještě více zelená záře, která vycházela z jejích otvorů. Pomalu jsem ji otevřela a naskytl se mi pohled na broušený kámen. Nikdy jsem tak zvláštní neviděla, zářil čistě zeleně, přesto byl průhledný. Na dotek byl studený… jako led. Vyndala jsem ho a podívala se proti světlu. Oslepil mě.

To, že jsem se právě probrala, jsem si uvědomila až chvíli po tom, co jsem otevřela oči. Dívala jsem se vzhůru na šedý kobercový strop. Zdál se mi podezřele blízko a drncání mi bylo taky divné. Polštář pod hlavou mi sjížděl dolů a nohy mě bolely, protože mi visely dolů. Rozkoukala jsem se a zjistila, že ležím na zedních sedadlech auta. Rychle jsem se posadila, až se mi zamotala hlava. Vpředu seděli Logan a Nina, oba mlčeli a dívali se na cestu. Lekla jsem se.
"Kam to jedeme?! Co tu dělám?" vystartovala jsem a prohrábla si dlouhé světlehnědé vlasy. "Je už pozdě, měla bych jít domů," pokračovala jsem naléhavě.
Logan se ušklíbl a na okamžik se na mě otočil, pak se ale opět věnoval řízení. "Do Gregory, zlato, do Gregory. Tvůj taťka je na služební cestě, ne? Takže myslím, že to nebude problém. Promiň, ale musíme odsud a ty musíš s námi."
Dělá si srandu? Vytočil mě. "Do jaké Gregory? A jak jsem se sem dostala? Můžeš mi říct, co se to tu děje? Celkem by mě to zajímalo!" A dost, chci vysvětlení, teď hned.
"Liso, uklidni se prosím. Gregora je město daleko v horách, tam budeme v bezpečí. Musíš jet s námi, ti lidi jdou nejen po nás, ale i po našich přátelích. Máme s nimi dávný spor a ty ses do toho připletla, mohli by tě ohrozit, kdybys zůstala doma. U nás se ti asi udělalo nevolno a omdlela jsi, ale nemohli jsme déle čekat a naložili tě do auta. Věř nám, je to nejlepší pro nás pro všechny," vysvětlila mi Nina. Rozhodla se uklidnit a dále naslouchala jejím vlídným slovům. "Nic s sebou nepotřebuješ, tam dostaneme vše, co budeme třeba. Teď tam jen dojedeme, dobře?" Kdyby to nebyli mí nejlepší přátelé, vyskočila bych za auta s tím, že se zbláznili. Ale po tom, čehož jsem dneska byla svědkem, jsem se rozhodla v klidu zůstat. Alespoň se snad dozvím odpovědi na své otázky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aďuška aďuška | Web | 6. května 2011 v 12:51 | Reagovat

máš pravdu všechny oči jsou krásné =)) :-)

2 Shiroi^^ Shiroi^^ | Web | 6. května 2011 v 14:17 | Reagovat

Jo svoje oči mám ráda :) Ale není pravda, že je má každý hezké...to si ještě neviděla toho týpka, co sem tam jezdí stejným autobusem jako já xD A moc pěkný design....

3 Hikari SB Hikari SB | Web | 6. května 2011 v 21:53 | Reagovat

skvělý díl..už se nemůžu dočkat dalšího :-) :-D takže hejbni kostrou a ihned napiš další :-D však času máš teď dost :D :-)

4 Eve-san Eve-san | Web | 6. května 2011 v 22:47 | Reagovat

Krásný desing!:)

5 Elleine Elleine | Web | 7. května 2011 v 21:12 | Reagovat

Děkuju za radu. Asi máš pravdu, za zkoušku nic nedám :)

6 Atze Atze | Web | 7. května 2011 v 21:56 | Reagovat

Jojo, kamarádka ji tam dala :)

7 Saky Hyuga - Skay サキ渡辺 Saky Hyuga - Skay サキ渡辺 | Web | 7. května 2011 v 22:41 | Reagovat

to je krasne ^^
rýchlo ďalej :3
no ja by som taka kľudna iste nebola :D :D :D :D

8 ♥Mishell*♥ ♥Mishell*♥ | Web | 8. května 2011 v 10:08 | Reagovat

Děkuju

9 kawaiiotakugirl kawaiiotakugirl | E-mail | Web | 8. května 2011 v 12:54 | Reagovat

odpověď: děkuju ;)

10 Akuma Ko -sama Akuma Ko -sama | Web | 10. května 2011 v 14:53 | Reagovat

Tae rarenai yokubō

11 Yuukina Yuukina | Web | 12. května 2011 v 14:34 | Reagovat

dakujem :D prečo najhorší vek ?XD

12 Eve-san Eve-san | Web | 22. května 2011 v 20:31 | Reagovat

Ahojky bylo u mě třídění tak se mrkni jak si dopadla..;)

13 Yuki Sumire Yuki Sumire | Web | 25. května 2011 v 15:21 | Reagovat

Pěkne to tu máš a až budu mít čas, tak si od tebe i něco přečtu :)

14 *Yoshie_Uzumaki* *Yoshie_Uzumaki* | Web | 27. května 2011 v 7:53 | Reagovat

Sate,
máš u mě dodělanou tvou objednanou postavu ^^
stačí kliknout na web nad komentem... :))

15 explosive-girl explosive-girl | Web | 27. května 2011 v 16:45 | Reagovat

Ahoj..no vidím,že nejsi aktivní...no to nevadí...U mně na blogu jsi se asi před měsícem nebo dvěma přihlásila do SONBarvu.a já ti oznamuju že za pár minut je u mně na blogu 4 kolo..no nic měj se hezky a honě hlasů =D

16 Arne Arne | Web | 2. listopadu 2012 v 13:29 | Reagovat

Stačí být shovívavým a mnoho, velmi mnoho, odpustíme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama