Battlefield, 1. kapitola

3. dubna 2011 v 21:23 | Daria |  Battlefield
Tak, konečně jsem dopsala první díl. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale teď jsem toho měla hodně. Nejsem moc na protahování a už vůbec ne na takové to počáteční seznamování, proto jsem začala rovnou akcí. Doufám, že se v této nové povídce dobře zorientujete a že se vám bude líbit. :) Příšti kapitola snad bude delší :)




Seděla jsem v kavárně a sledovala ztrápený výraz mé nejlepší kamarádky. Za tu půlhodinu popíjení cappuccina jsem z ní nemohla dostat, co se stalo. Viděla jsem její zahanbený pohled a měla jsem tušení, že kdybych se to dozvěděla, taky bych měla nutkání zahrabat hlavu do písku. Jemné vlasy, o něco světlejší než ty moje, jí padaly do obličeje, když skláněla hlavu a očima se zastavila na svém hrnku. Vzdala jsem to a vzdechla, svůj šálek jsem si přiložila k ústům a napila se. Když se na mě Connie opět podívala, probodla jsem ji pohledem. Jemně si skousla ret, najednou se mi zatmělo před očima.

Pouliční lampa, u které jsem se zastavila, mi házela pod nohy temný šedý stín. Po zádech mi přejel mráz a já se zatřásla v ramenech. Bylo to zčásti studeným vánkem, který právě zafoukal, a z části nepříjemným pocitem, že jsem v celém parku, zahaleném temným pláštěm večera, sama. Bylo krátce po osmé a kolem nebylo živé duše. V těchto hodinách se veškerý život přesouval hlavně do centra městečka, kde lidé zalézali do útulných vyhřátých restaurací, nebo zakouřeným barů. Nejraději bych se teď procházela po východní promenádě, jak jsem obvykle o pátečních večerech dělala. Výlohy obchůdků tam zářily do noci a z diskoték se písně ozývaly až na ulici a táhly dovnitř každého, kdo procházel kolem. Dnes mám ale zamířeno jinam, nevím, co se to se mnou děje, ale jsem si jistá tím, kdo to ví.

Přiměla jsem své nohy opět k pohybu a prošla jsem parkem, vzala to zkratkou přes jednu slepou ulici a prolezla dírou v plotě. Obloukem jsem se vyhnula pajzlu na levé straně ulice, Louieho baru, kolem kterého se motalo plno podivných individuí, se kterými jsem opravdu nechtěla přijít do křížku. Zanedlouho jsem dorazila ke starým plynárnám. Pás cihlových budov se táhl kolem bývalého tržiště, kde na stožárech doteď vlály modré igelity, které kdysi bývaly stánky levných prodejců. Okna měly vybité a zdi posprejované. Několik desítek metrů za nimi ležely zpola opuštěné bytovky. Byly vysoké a prostorné, ale bydlelo v nich jen pár rodin a to možná proto, že se nacházely na kraji města v docela ponurých místech. Žlutá fasáda už byla sešlá, přesto dům nabýval útulného dojmu. Vešla jsem do vchodu, kde žil můj nejlepší přítel Logan a vydala se do schodů. Fotobuňka rožnula pouze první dvě patra, do dalšího jsem šlapala poslepu. Na posledním schodě jsem se zarazila, stiskla jsem pevněji dřevěné zábradlí a naslouchala. Slyšela jsem hlasy a tak jsem šla kupředu, až mě nohy donesly ke dveřím se jmenovkou Warren. Byly pootevřené a zpoza nich se ozval skřehotavý, ale přesto hrubý mužský smích.

"Konečně jsme vás našli," ozvalo se z bytu, " Lu bude mít radost, mluvil o tom, že budete schovaní někde daleko od civilizace, ale věděl jsem, že to není tvůj styl, Logane." Chvíli jsem zaváhala, pak jsem do dveří strčila a ony se rozevřely celé. Nakoukla jsem dovnitř a v duchu se pokárala za to, že jsem ani nezaklepala. Vyděšením jsem ztuhla a zorničky se mi zúžily. Srdce začalo bít jako na poplach, až mi málem vyskočilo hrdlem a krev mi začala vřít. Vysoký chlap s blond vlasy a podivnýma očima mířil pistolí na Logana, který stál nehnutý, ledově klidný. Cizinec se na mě otočil a jeho kočičí pohled mě bodl do hrudi. Očima jsem přešla na svého kamaráda, kterého má přítomnost podle výrazu asi dost překvapila. Poznala jsem to, protože když mě spatřil, koutek mu ucukl šokem. Zmohla jsem se na pohyb, ale v tu chvíli mě někdo popadl pod krkem a přiložil mi k hrdlu nůž. Hned jsem poznala, že to není nůž, ale velká dýka. Její chladné ostří mě škrábalo na kůži a nepochybně trochu řízlo. Pak s ní sjel z mého hrdla a do hrtanu se mi opřel paží. Zaječela jsem a snažila se vymanit. Škubala jsem sebou a kopala, ale sevření ještě zesílilo.

"Drž hubu!" zařval na mě můj věznitel, ale já jsem na něj jen zanadávala. "Říkám ti, buď zticha." zlověstný tón jeho hlasu mě v tu chvíli nijak nezastrašil a hlavou jsem mu vší silou vrazila do hrudi. Měl ji pevnou jako kámen a jeho tričko bylo špinavé od hlíny.

"Pusť ji," pohrozil mu Logan a ukročil k nám. Muž s pistolí mu ale nakázal zůstat na místě. Viděla jsem jen, jak k němu Logan zdvihl paži a pak mě silná ruka, zapáchající po cigaretách, popadla za čelist a otočila obličejem k vrásčité tváři. Tmavé oči zrzavého chlápka se mi zadívaly do těch mých. Jeho smrdutý dech mě natahoval tak, že jsem sebou přestala házet. Sebrala jsem poslední zbytky silné vůle.

"Slyšels? Pusť mě!" s nenávistným pohledem jsem se mu upřeně dívala do očí a nemínila jsem jím uhnout. Žíla na čele mi pulzovala a já cítila, jak se potím nejen na něm, ale i pod pažemi. Z ničeho nic chlapův stisk povolil, jeho oči nabyly prázdnotou a vypadal, jako by byl úplně mimo. Vymanila jsem se mu ve chvíli, kdy jsem za sebou uslyšela bolestný výkřik. Vší silou jsem ho odstrčila a on se skácel na stěnu za ním. Otočila jsem se a spatřila druhého chlápka, jak si křečovitě drží ruku, v níž měl pistoli. Když jsem se podívala pořádně, zjistila jsem, že jí má od loktu až po konec tlumiče na zbrani zamrzlou. Led se mu plazil kolem ruky jako velký had. Neměla jsem tušení, jak se to stalo. Otočila jsem se na Logana, který zrovna do rukou chytal stojací lampu. Než jsem se naděla, praštil s ní tomu muži do hlavy a ten se skácel k zemi. Zakašlal a z nosu se mu spustil pramínek krve. Vypadalo to, že pak ztratil vědomí. Mezitím se ten zrzek za mnou vzpamatoval a utekl otevřenými dveřmi pryč. Cestou ještě zakopl o botník. Stála jsem tam jako zkoprnělá a myšlenkách si uspořádala scénu, která se právě odehrála.

"Do prdele!" zanadával Logan. Postavil se k bezvládnému tělu muže, ležícího na zemi. Viděla jsem, jak mu postupně zmodrala celá paže a omrzliny se přesouvaly přes ramena až k hrudi. Led na jeho ruce byl stále pevný, i přes nepříjemné skřípání a zdálo se mi, že se roztahuje po ruce výš. Přitom vůbec netál.
"Co se to děje, Logane?" zeptala jsem se, jakmile ze mě šok trochu opadl. "Co to bylo za chlápky a co vlastně chtěli? Co to má s rukou? Kde se vzal ten led? Posloucháš mě?" naléhala jsem na něj. Chtěla jsem vysvětlení, na které jsem měla nepochybně právo. Přistoupila jsem blíž a ucítila chlad, který doléhal z křišťálově čistého ledu.
"Co tady děláš, Elis?" zpražil mě nepříjemným, zkoumajícím pohledem, pod kterým se mi zatřásla kolena. Vypadal, že se mu nelíbilo, čeho jsem byla svědkem.

"No promiň, šla jsem navštívit nejlepšího kamaráda. Nečekala jsem, že skončím s dýkou pod krkem." vyčetla jsem mu. Podíval se na mě podezíravěji. "A taky jsem se přišla zeptat na pár… věcí." vydala jsem ze sebe nakonec. Něco nesmysluplného zabručel. Jeho vysoká postava se stále skláněla nad cizím mužem. Šedé tričko s bláznivým žlutým potiskem, které na něm viselo, jsem dobře znala, rád ho nosil na doma. Díky rozcuchaným, tmavě hnědým vlasům a menšímu strništi jsem hádala, že právě vstal. Poškrábal se na hlavě a očima se opět podíval na mě.
"To jsem si myslel." řekl po chvíli ticha. Za sebou jsem uslyšela kroky a otočila se.

"Proč máte otevřené dveře?" podivila se rudovláska. "Ahoj, Liso. Logane, byla jsem na nákupu, ale tohle je výjimka. Až budeš na řadě příště, bez jakéhokoliv odmlouvání nahodíš stovku a poletíš na nákup." spustila Loganova spolubydlící. "Ty jsi vstal až teď? Podívej se na sebe." Nina byla fajn holka a moje dobrá kamarádka. Ruce měla vytahané až na zem pod náporem dvou vrchovatých nákupních tašek. "A proč mi leží mrtvola v obýváku?" ukončila šokovaná svůj proslov a ztuhla na místě podobně, jako před chvílí já.

2. díl

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akineko Akineko | Web | 3. dubna 2011 v 21:29 | Reagovat

nadhera ^^

2 Saky Hyuga - Skay サキ渡辺 Saky Hyuga - Skay サキ渡辺 | Web | 3. dubna 2011 v 21:44 | Reagovat

dvojča moje :D počúvaj sem :D Ak nebude ďalšia časť okamžite uškrím ťa a ani Reita ti nepomôže! :D  :D  :D
Ja som riadne zabudla dýchať vole O_O  :D  :D  :D ???
Je to úžasné a chcem rýýýýýýýýýchlo ďalšiu časť :D:D Hneď PRONTO!!! :D  :D  :D  :D  :D  :D

3 Vanes-s-ka Vanes-s-ka | Web | 3. dubna 2011 v 21:50 | Reagovat

Ahojky,pls podíváš se na můj blog a napíšeš komentář?Promiň za reklamu.

4 Lala◄► Lala◄► | Web | 3. dubna 2011 v 22:20 | Reagovat

Jo to já radši když G-Dragon zpívá s Topem

5 best-bieber best-bieber | Web | 4. dubna 2011 v 10:09 | Reagovat

velmi pěkně napsané ;)

6 ♥KaRoLiNkaaa:::...BeRušKaa:::.. ♥KaRoLiNkaaa:::...BeRušKaa:::.. | Web | 4. dubna 2011 v 10:44 | Reagovat

promin ae nenasla sem reklamky:
Ahojky  
Promin ze otravuju ae nechtel/a by si se prosim prihlasit do SONM u me na blogu?
Dekuju Karol  
http://kajushka12.blog.cz/1004/xxx-a-dalsi-prihlaska-son-xxx :-)

7 ♥KaRoLiNkaaa:::...BeRušKaa:::.. ♥KaRoLiNkaaa:::...BeRušKaa:::.. | Web | 4. dubna 2011 v 19:44 | Reagovat

Ok :D  :-D

8 Colleen Colleen | Web | 4. dubna 2011 v 21:16 | Reagovat

Nedokážu si představit, že když má někdo u krku nůž, tak že sebou začne mrskat :D
Ninina konečně reakce mě rozesmála.
Těším se, co bude dál :)

9 Colleen Colleen | Web | 4. dubna 2011 v 22:11 | Reagovat

Klidně mi odpovídej tady, já si to zkontroluju ;)

Ale tak to víš, já bych se při svém štěstí podřezala o to ostří sama :D

A koukám, že tam mělo být konečnÁ reakce, ne konečně :D

10 Daria Daria | Web | 4. dubna 2011 v 22:17 | Reagovat

[9]: Já se při mém štěstím pořežu o vše, co je v dosahu :D

Tomu se říká detail :D Jinak je vidět, že chuť na psaní dostávám až v pozdních hodinách, kdy jsem už lehce malátná :D

11 Colleen Colleen | Web | 4. dubna 2011 v 23:27 | Reagovat

[10]: To znám. Když jsem dřív psávala a zveřejňovala (teď jen píšu a nezveřejňuju :D), tak se mi chtělo psát buď v noci, nebo když jsem měla před nějakou písemkou a musela jsem se učit :D

12 LoO~ny.Lii LoO~ny.Lii | Web | 6. dubna 2011 v 14:56 | Reagovat

nechceš vydat knihu? :D Myslím, že by měla úspěch ! :DDD

13 Hikari SB Hikari SB | Web | 6. dubna 2011 v 17:34 | Reagovat

wow O_O úžasné! nemám slov..fakt nádhera :-) takže sebou hni, a napiš další díl, jinak to nevydržím :D :D

14 jaa jaa | 22. dubna 2011 v 18:46 | Reagovat

to je úžasne O_O teším sa na další dielik :-D a aby bol čo najskorej  :-D

15 ..... ..... | 22. dubna 2011 v 18:47 | Reagovat

[2]: súhlasím so Saky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama