Březen 2011

Ahoj, máš pěkný blog. Podívej se pls na můj.

28. března 2011 v 21:35 | Daria |  Leah

Reklamy. Promiňte, jestli někoho naštvu nebo urazím, ale to je zkrátka můj názor. Upřímně nesnáším, když jen tak objíždím různé blogy a najdu na nich tyto komentáře. A co mě může opravdu dorazit je to, když někdo napíše něco takového ke mně. Nemůžu uvěřit, kolik blogerů a blogerek (vlastně jenom blogerek, ale nikdy nevíte) v poslední době chlamstá po slávě a vysoké návštěvnosti. Jako by nebyly jiné způsoby, jak toho dosáhnout. Ne, všichni prostě musí napsat: "Ahoj, máš krásný blog. Podívej se pls ke mně a napiš komentík." Pak to zkopírují a ten samý komentář vloží na desítky blogů, aniž by se obtěžovali třeba si jen přečíst ten článek, ke kterému to přihazují. Jednou jsme na naší oblíbené krásné.cz četla jeden článek, nevím přesně, jak se jmenoval, nějak jak mít úspěšný blog. Stálo tam něco ve smyslu: piště klidně reklamy, nikomu to nevadí. K tomu už se nemíním vyjadřovat. Takže, zdar reklamám, až u mě nějakou uvidím, kletbu na ni uvalím! :D

Fotila jsem

26. března 2011 v 10:38 | Daria |  Fotky
Ahojte lidi. Konečně se udělalo aspoň trochu hezky, že? :) I když dneska je to zase nic moc. No každopádně jsem chopila příležitost, popadla foťák a vyrazila do ulic. Ale nic mopc z toho nevzešlo, bohužel. Tady jsou tři fotky, které se mi opravdu líbí, i když nejsou moc extra. mám k nim prostě ale nějaký vztah. Na prvních dvou je moje dobrá kamarádka, na třetí jsem se zbláznila.





Posedlost očima

20. března 2011 v 22:02 | Daria |  Leah
Nevšimla jsem si, že by mě někdy něco úplně normálního fascinovalo natolik, jako oči. Každé jsou jiné, ale přesto všechny krásné, nemám pravdu?
Moje oči, ty jsou kaštanově hnědé a prý zvláštní. Mnoho lidí mi říká, a já si toho taky všimla, že mi tam něco chybí a nakonec se shodnou na tom, že takové ty "čárky". Nevím, jak se jím říká, ale snad víte, které myslím. Asi jsem opravdu divná. :D

No ale hlavně, když se začnu nudit, a to je u mě normální, chytnu foťák a začnu si fotit oči. Fotím a fotím, klidně i 30x zmáčknu spoušť. A když mám nafoceno, začínám upravovat. A tak si upravuju, barvím a hraju, ale málokdy z toho vznikne něco hezkého. Tady jsou dva mé oblíbené upravené obrázky, první jsem tu už jednou zveřejnila, ale pak jsem všechny články vymazala a druhý, z toho jsem vytvořila cover pro mou novou povídku Battlefield :)




Battlefield

18. března 2011 v 21:15 | Daria |  Battlefield


Lisa má tušení, že se brzy začne dít něco, co se jí rozhodně nebude líbit. To se začíná naplňovat ve chvíli, kdy se rozhodne jít za svým blízkým přítelem Loganem, aby se konečně dozvěděla něco o podivných věcech, které se jí čím dál častěji dějí. Tím se ale zaplete do konfliktu dvou velkých společenství, které oplývají silou sahající za hranice rozumu. Tyto skupiny proti sobě, s pomocí jejich patronů, táhnou odvěkou bitvu za čest, uznání a pomstu. Dochází ji, že i ona sama jistými schopnostmi oplývá a ve snaze pomoct se ocitne v ještě větším průšvihu, než v jakém doposud byla. A jediný, kdo jí může ochránit, je jeden z nejobávanějších patriotů na jejich straně, Darren Medioli.

Žánr: fantasy, romantika

------------------------------------------------------------------------------

Tenhle příběh je něco jiného, než co jsem doposud dělala. Vůbec poprvé se zde objeví fantastické prvky jako draci nebo fénixové, děj bude kvůli fantasy tématice o něco složitější. Každopádně doufám, že se vám bude líbit :) ... Jinak, jelikož je to internetový příběh, možná se děj postupem mého psaní trochu změní, nikdy nevíte ;)

Krevní pouto (Patricia Briggs)

17. března 2011 v 15:46 | Daria |  Knihy

V knihovně jsem sáhla po této knize, protože jsem o ni dost četla a také jsem ji viděla v několika knihkupectvích. Vypadala dost zajímavě, netradičně, jelikož na jejím obalu není žádná mladá ukázněná dívka, jako stvořená k tomu, aby ji napadl každý zločinec v okolí, ale potetovaná ušpiněná automechanička. Upřímě mě to, jakožto vášnivou čtenářku románů s typem holek jako Bella nebo Elena, trochu odrazovalo, ale když jsem uviděla i ostatní díly této série, na nichž byla ta žena mnohem krásnějších, hned jsem si ji jinak představila.
Krevní pouto je druhá kniha z cyklu Marcedes Thomsonová, jejíž autorskou je spisovatelka Patricia Briggs z Montany. Musím přiznat, že první díl jsem nečetla, ale to mi vůbec nebránilo v tom dobře pochopit děj, který je v každé knize odlišný.
Hlavní postavou je Mercedes Thompsonová, mechanička kožoměnec. Když se jednou vydá se svým rádoby přítelem, upírem, do jednoho motelu, aby mu splatila dluh, stane se svědkem opravdu zlých věcí. Na vlastní oči se setká s jednou, z velkých hrozeb jejich zčásti utajeného nadpřirozeného světa. Poté se spustí vlna hrůzných činů a město Tri-cities se dostává do nebezpečí, z kterého mu musí pomoct sama Mercy společně s tlupou vlkodlaků a pár upíry.

____________________________________________________________

Ukázka

"V dnešní době vládne světu věda, která zakazuje upalování, topení nebo veřejné lynčování čarodějnic. A průměrný zákona dbalý občan se naopak nemusí bát příšer ve tmě. Někdy lituji, že nejsem průměrný občan…"

---------------------------------------------------------------------------

Probudila jsem se na svém gauči. Na obličeji jsem cítila Médein jazyk a slyšela, jak hlasitě přede. Vzápětí jsem zaslechla Stefana a ulevilo se mi, protože to znamenalo, že rovněž přežil. Odpověděl mu ale Samuel a jeho tichý hlas nezněl vůbec chlácholivě. Bručivý tón se sice podobal předení mé kočky, čišela z něj však ledová hrozba.

---------------------------------------------------------------------------

http://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2010/02/patricia-briggs-krevni-pouto.jpg

Bez masa? Jak je libo...

10. března 2011 v 21:12 | Daria |  Leah

Nejsem vegetarián, ani jsem nepřemýšlela o tom, že bych sem jím měla stát. Maso mi chutná, ikdyž mi někdy přijde na mysl, že pro mou potřebu zemřelo nevinné zvíře. No, rozhodně se při jídle snažím myslet na mnohem chutnější věci. Myslím si, že je krásné, že nekteří lidé nemyslí jenom na sebe a zajímají se o naše zvířecí přátele a to i přes tu skutečnost, že jim pak chybí bílkoviny a jiné důležité látky. Některé doplňky stravy to mohou aspoň trochu napravit, ne? Každopádně je to jejich věc.
Proti vegetariánství opravdu vůbec nic nemám, ani necítím potřebu to brát jako něco zvláštního. Tedy pokud se nejedná o mou kamarádku, která nejdříve řekne že je vegetariánka, pak si dá kuře a řekne že jí jenom některé maso, hned na to jí maso nechutná a nakonec s uzeným v puse tvrdí, že vegetariánka není. To mi celkem vadí.
Chtěla bych také zmínit jakési ty slabosti pro určité zvířata. Někdo by nedokázal sníst koňské maso apod... a abych řekla pravdu, koňské bych do pusy nestrčila ani já. Má spolužačka jednou při obědě, když jsme zrovna měli ve škole králíka, řekla velmi zajímavou věc: "Já to nemůžu sníst, můj Bobiš by mi to nikdy neodpustil." Bobiš byl její králík. "On by poznal, že jsem snědla jeho kamaráda a už by se se mnou nikdy nebavil."

V souvislosti s tímto jsem si taky vybavila jednu televizní reklamu, určitě ji všichni dobře známe. Sice to s vegetariánstvím moc společného nemá, ale co:


Zavržený (Becca Fitzpatricková)

8. března 2011 v 17:07 | Daria |  Knihy
Už když jsem si jednou v knihkupectv vyhlédla tuto knihu jako dárek pod stromeček, věděla jsem, že bude úžasná. A to byla. Jen její krásný obal s úžasným Patchem (Drew Doyon) láká každého milovníka fantasy, aby si jí koupil. Můžu říct, že tato sága, anglicky Hush, Hush, je v současné chvíli určitě moje nejoblíbenější. Slibuji, že když si ji koupíte, nepromarníte.
Kniha je psaná v ich-formě (má oblíbená) a její autorkou je colorádská spisovatelka Becca Fitzpatricková. Příběh vypráví o dívce Noře, která ma nejraději vše pod kontrolou. Tu ale ztrácí, když k ní v hodině biologie učitel přesadí Patche. V tu chvíli se začínají dít podivné věci. Patch je tajemný, ale hlavně sexy. A to Noře nedá klidu, kterýho se jí nedostane už vůbec po tom co zjistí, kdo Patch doopravdy je a o co mu šlo.

____________________________________________________________________

Ukázka

Bral všechno a nedával nic. Ne že bych o něm chtěla vědět víc. Nelíbil se mi zevnějšku a pochybovala jsem, že by se mi zamlouvalo, co skrývá uvnitř.
Tedy to není úplně přesné. Zevnějšku se mi líbil hodně.
Dlouhé, silné paže, široká, uvolněná ramena a úsměv z pola hravý, zpola svůdný. Cítila jsem, že mě neodolatelně přitahuje, a sama sobě jsem přestávala rozumět.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

"Přestože se vám to možná nezdá, děcka, sex je víc než patnáctiminutové hopsání na zadním sedadle auta. Je to věda. A co je to věda?"
"Nuda," vykřikl někdo ze zadních lavic.
"Všechno, z čeho propadám," zapojil se někdo jiný.
Trenérovy oči slídily první řadou, až se zastavily na mě.
"Noro?"

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -



Jen podotýkám, že její 2. díl, Crescendo, je ještě úžasnější, než tento. Recenzi na ni přidám brzy.

Nový začátek

7. března 2011 v 22:36 | Daria |  Leah

Lidé zlatí, už to se mnou není možné. Mám snad špatnou karmu, nebo co? Problém je ten, že od mé krize s blogováním se stále nemůžu rozhoupat a rozjet to znovu. Ale dnes jsem si řekla a dost, je čas na pořádný comeback! A jelikož jsem chtěla začít s čistým listem, smazala jsem úplně tento blog a založila ho znovu na té samé adrese. Udělala jsem nové rozcestníky a rubriky. Vidíte, že jich moc není. Teď už tu budou hlavně povídky a nějaké fotky, které raz za čas vyblýsknu. Tento týden přidám recenzi na úplně první povídku na tomto blogu. Bude to andělská tématika, fantasy, takže jestli jste fanoušky padlých andělů, strážných, nebo snad andělů smrti, budu ráda, když si u mě počtete ;)

Příběhy

7. března 2011 v 18:18 | Daria |  Příběhy



............




Mé díla

7. března 2011 v 17:42 | Daria |  Mé díla